Kupec benátský

Ačkoliv Kupec benátský patří mezi nejznámější Shakespearovy hry, jeho filmové adaptace jsou nepočetné a vznikaly zejména v éře němého filmu. Britský scenárista a režisér Michael Radford se pokusil ve svém přepisu překonat dilema, jež je v námětu hry zakleté. Navzdory názvu je vlastně hlavní postavou zvláštní komedie, napsané mezi lety 1594–1598, benátský žid Šajlok, požadující od váženého kupce Antonia splnění podivné smlouvy: za pozdní splátku dluhu chce libru kupcova masa. Zdánlivě tak vystupuje do popředí zjevný středověký antisemitismus. Shakespeare však obdařil postavu žida, traktovanou v té době jen v poloze karikatury, nečekanou hloubkou a zvláštní rozpolceností. Právě toho Radford využil. Snímek je uveden titulky o postavení židů v Benátkách a dává značný prostor Al Pacinovi, aby předvedl Šajloka mnohem více v tragické než v komické poloze. Opovrhovaný a osudem pronásledovaný lichvář se dožaduje svého práva, aby se pomstil za příkoří, jimž je celý život vystavován. Oproti tomuto stěžejnímu motivu působí zápletka šlechtice Bassania a belmontské krásky Porcie přece jen poněkud ploše. Jinak režisér sice akcentuje latentní homosexuální pouto mezi Antoniem a jeho mladým přítelem, zároveň však odmítá novodobé experimenty a drží se celkem věrně předlohy. Zdůrazňuje barvitou výpravu a kostýmy, kamera Benoita Delhommea podtrhuje kontrast mezi temnějším prostředím Benátek a prosluněným rájem v Belmontu. Kupec benátský tak představuje nepochybně zdařilou, byť poněkud akademickou shakespearovskou adaptaci.