Den, kdy jsme se prošli po Měsíci

Dokument vypráví příběh dramatické cesty astronautů Neila Armstronga a Buzze Aldrina z pohledu lidí, kteří se na misi Apollo 11 podíleli. Na úkolu, který v roce 1961 vytyčil prezident J. F. Kennedy pro následujících devět let, pracovalo na 400 tisíc lidí. Trojice klíčových postav řídícího střediska: Gene Kranz – legendární letový ředitel, Charles Duke – zodpovědný za komunikaci s přistávacím modulem, a pracovník navigace Steve Bales, vzpomínají, jak blízko fatálnímu selhání byla mise Apollo 11 v řadě okamžiků během riskantního sestupu k měsíčnímu povrchu. Astronaut Frank Borman, velitel mise Apollo 8, byl v tento den prostředníkem NASA v Bílem domě. Spolu s Dwightem Chapinem, výkonným asistentem prezidenta Richarda Nixona, nás vezmou do Oválné pracovny, abychom se podívali, jak se vedení Spojených států připravovalo na případný neúspěch, a to i na možnost, že by pilot velitelského modulu Michael Collins musel Armstronga a Aldrina opustit a od Měsíce se vrátit sám. Chapin a Borman také vysvětlují, proč bylo přistání na Měsíci – v éře politických vražd a nepopulární války ve Vietnamu – pro Ameriku a jejího prezidenta, více než jen vědeckým úspěchem. Na vyrůstání v takzvané „Togethersville“, čtvrti v blízkosti Houstonu, která byla domovem astronautů s rodinami, vzpomínají Andy Aldrin (syn Buzze Aldrina) a Rik a Mark Armstrongovi (synové Neila Armstronga). Vyprávějí, jaké to bylo pro rodinné příslušníky astronautů, kteří nebezpečnou misi nervózně sledovali na speciálním rádiovém okruhu NASA. Bratři Armstrongovi, tehdy ve věku 12 a 6 let, popisují, jak je jejich otec před letem seznamoval s tím, jak nebezpečná mise to může být. Další perspektivou příběhu jsou vzpomínky Mika Massimina, tehdy šestiletého, který se později stal astronautem; profesora Briana Coxe a Briana Maye, astrofyzika a kytaristy legendární skupiny Queen, kteří oba vnímají misi Apollo 11 jako jeden z významných vlivů formujících jejich budoucí kariéru. Na dění v tiskové místnosti řídícího střediska a to, jakým způsobem poskytovali lidem informace o jedné z nejúžasnějších událostí svého života, vzpomínají novinář Adam Raphael a komentátor televize CBS David Schoumacher. „Den, kdy jsme se prošli po Měsíci“ je příběhem události, která i po padesáti letech, zůstává největším úspěchem v historii lidstva, okamžiku, který se vryl do paměti 600 milionů lidí, kteří jej – naživo v televizi – sledovali po celém světě.